Láska o pětseti stranách - 1. díl

22. listopadu 2013 v 18:51 | MichelleMizumi |  Láska o pětseti stranách
Sore dewa minna-san, ikimasu yo! xDDDD Tady je první díl povídky, věnován tomu něčemu červenému (kamarádce), které jsem musela slíbit že tam v dalších dílech narvu i Sebbyho, obávám se totiž, že by se jinak ani nenamáhala to číst xD Jinak, budu vděčná, když si to někdo přečte, a ještě radši bych byla za nějaký koment, abych si sem ty povídky nepsala jen tak sama pro sebe :D Arigato x3


"Oiiiiii!" Rozléhal se knižním nakladatelstvím, respektive oddělením horrorové literatury, upištěný a až nezvučně rozladěný hlas jednoho z mnoha pracovníků právě oné pobočky. Rusovlasý muž, v ruce držící tlustý stoh papírů rychle doklopýtal na místo, kde obyčejně sedával, a s posledním pohledem na hodinky na své pravé ruce si znaveně povzdechl. Stihnul to. Ikdyž nepřišel přesně načas, dostavil se před příchodem šéfa oddělení Willa, což se dalo považovat za výhru, vzhledem k tomu, že to nebyl zrovna jeden z nejpříjemnějších lidí a za příchod jen o minutu pozdě trestal mnohdy dlouhými přesčasy.
"Ahoj všichni!" Zahulákal k ostatním stolům a na své kolegy se zářivě usmál. Někteří z nich mu pohled oplatili, jiní ani nezvedli hlavu a jen na jeho adresu něco zamumlali, o to se už však nestaral. Musel se pustit do práce, kniha, kterou měl přepsat do počítače a do dvou dnů poslat vedení, měla asi 500 stránek a on měl zatím vypracovaných jen pár řádků. Měl možnost nechat úpravu textu na někom jiném, třeba Erikovi, ale on nechtěl. Měl tu knihu rád, její děj byl napínavý a celá byla sepsána téměř dokonale. Ikdyž se jednalo o horror, autor se nepokoušel psát nijak depresivně či drasticky, a to bylo právě to, co se mu u spisovatelů líbilo. Jeho rukama prošlo již zhruba 20 knih od toho samého spisovatele, těžko uvěřitelné, že autorem takových děl byl sotva devatenáctiletý kluk, vlastně ještě dítě. A Grell se do jeho prací zamiloval.
Ronald Knox.
Tolik si přál ho potkat, jednou jedinkrát spatřit jeho tvář, možná ho i požádat o podpis. Věděl, že do nakladatelství chodil, Grell ho však neměl ještě možnost vidět. Setkání s autory měl většinou na práci William, a ten měl rád všechno pod kontrolou. Tolik ho zajímalo, jak Ronald vypadá, jestli má hnědé, černé, nebo blond vlasy, jakou barvu očí má, jestli je vysoký a hubený, nebo naopak...
,,Grelli, slyšíš mě?" Zamával mu rukou před tváří Undertaker, stříbrovlasý muž, odhadem tak třicetiletý, s širokým tajemným úsměvem, ze kterého běhal mráz po zádech, a očima zakrytýma pod ofinou, splývající mu až do půlky nosu. Další z jeho nadřízených, s ním si však Grell docela rozuměl.
,,Zase přemýšlíš, a nenapsal jsi skoro nic, mám pravdu? Měl by ses soustředit trochu víc na realitu, a říct mi nějaký pěkný vtip, je tu pochmurná atmosféra." Rty se mu roztáhly do ještě většího úšklebku, a on se rukou opřel o opěradlo červenovláskovy židle, se kterou následně mírně pootočil.
"Dobré ráno, Undy." Otočil se na něj Grell a úsměv mu opětoval, s povzdechem si prohrábnul svou dlouhou hřívu rudých vlasů a poposunul si na nose brýle.
"Vůbec neztíhám. Zatím nemám ani stránku a nakladatelství mi dává čas do dvou dnů, mám z toho nervy. Navíc jsme do knihy zatím ani nevložili ty ilustrace, což je další práce navíc. A když to nestihnu, Willi mi nedá výplatu, nebo mi z ní minimálně půlku strhne, a pak nebudu mít z čeho zaplatit nájem, a- ohledně toho vtipu, má ze začátku plná zásoba humoru se začíná díky tobě vyprazdňovat, takže ted ti nic pěkného nepovím."
"No jo, to nějak zvládneš, ale začínáš mluvit moc vážně, děsíš mě,Grelli. Mimochodem, William dneska nedojde, a zítra sem má přijít nějaký nový, aby se podíval, jak to tu chodí. Chtěl jsem ho tu provést já, ale mám volno, takže, vzal by sis to na práci, kdyby se náš milovaný šéf nedostavil?" Úšklebek z jeho tváře pořád nemizel, jen se rozšiřoval, pokud to vlastně ještě bylo možné. Grell jenom protočil očima, nesnášel zaučování nováčků. Každopádně Hrobaři přikývl, přeci jen, byli přátelé a navíc, ani jeden nestál o problémy, které by jim ignorování situace přineslo. Poté ještě prohodili pár slov na různá témata a oba už byli nuceni se začít alespoň minimálně věnovat své práci, hlavně tedy Grell…

Vrah proběhl kolem hromady mrtvých těl a ušklíbl se. Věděl, že je velká šance, že je bude do náruči smrti následovat i on sám, ale pohled na lidskou krev mu činil radost a pocit blaženosti. Ozvaly se za ním těžké kroky několika lidí, přes neustálý dupot nedokázal odhadnout kolik jich tam bylo. Otočil se dozadu, jeho okem pár sekund na to proletěla kulka policejní zbraně, Pomalu se zabodávajíc do jeho lebky a mozku, který pod náporem prostřelení pomalu vypovídal funkci…

,,Brrr" otřásl se Sutcliff, když opisoval jednu ze zrovna ne moc pěkných pasáží, již několikátou, a to nebyl ani na sté straně. Ano, to k takové literatuře prostě patřilo. Ruce na pár sekund odtáhl od klávesnice a prolistoval papíry, snad ve snaze najít nějakou veselou a rozjásanou část. Samozřejmě bezúspěšně.
Promnul si spánky a těžce položil hlavu na stůl. Nebylo mu dobře, ale komu by bylo po několika hodinách vyřizování, opisování a hodnocení knih, že? Popadl skleničku vody vedle počítače a její obsah si ze čtvrtiny vylil na hlavu, samozřejmě tak, aby ani kapka nedopadla na klávesnici počítače. Nejspíš na osvěžení. Zničeně stočil pohled ke svým hodinkám, a když ho do očí udeřilo číslo 20:30, udiveně zamrkal.
To toho za tak dlouhou dobu co byl v práci stihl tak málo? Ani si nějak neuvědomoval, že už je to opravdu 10 hodin, co tvrdnul na svém místě a bez přestávky psal. A stejně byl zatím jenom u stránky 70. Někdy svou práci opravdu nesnášel, ale prostě nemohl odejít. Líp placenou pracovní nabídku by hledal dlouho, a navíc, měla i své světlé strany. Poznal díky ní svého momentálně nejlepšího přítele, Sebastiana, obchodního manažera pobočky, a ještě pár lidí, se kterýma dobře vycházel. Když se to tak vezme, nebýt nakladatelství, nezná ani práce Ronnieho, a to by ho ochudilo o něco, co by on sám nazýval životní náplní. Doma měl všechny jeho kdy vydané knihy, nedokázal si představit, že by ty dvě police v jeho obýváku znovu utkvěly prázdnotou.
Zvedl se ze židle a papíry nepřepsaných slov srovnal na hromádku. Přeposlal si na e-mail vše co zatím stihnul, aby mohl doma pokračovat v práci na svém notebooku, počítač vypnul a texty opět vzal do rukou, aby si je mohl odnést. Původně měl být v práci ještě tak dvě hodiny, potřeboval však klid a využil toho, že se William celý den nezjevil, tak si prostě zabalil a prohrábnul si vlasy, pořád ještě částečně mokré od vody.

,,Mějte se." Naposledy se ohlédnul po svých spolupracovnících, a se sladkým úsměvem jim zamával. Vyšel ze dveří a hned, co se objevil na venkovním vzduchu, zhluboka se nadechl. S kapsy svých kalhot vytáhl klíčky od auta, které jedním cvaknutím odemknul a nastoupil do něj, na jeho plánu se nyní nacházela jen cesta domů, zavolání Sebbymu, nějaké večeře a psaní. Psaní, psaní, psaní…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 22. listopadu 2013 v 19:12 | Reagovat

Haaai, zavolání Sebbymu! x3 To se mi líbí! x3 xDD Hej ale chudák Grelli, takovou práci mu nezávidím. Takový Náhrobek jsem ještě neopsala, jadadýjadadá xDD Tento víkend to už snad konečně stihnu a v pondělí ti to předám. xD Každopádně, je to sugoii, nechceš napsat i tu knížku, co psal Ronnie? Působilo to epicky. x3 To červené chce pokračování! A Sebbyho a Grella jako HLAVNÍ pár! *néé, vůbec to na Sebbym nezačíná závislačit xD*

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 27. listopadu 2013 v 16:26 | Reagovat

Děj má určitý potenciál, záleží jestli ho dokážeš plně využít. Jinak jsem zvědavá jestli to Grell stihne opsat :-)

3 lulu lulu | 5. ledna 2014 v 4:58 | Reagovat

Prosím pokračuj v písaní zaujíma ma či to Grell potiahne so Sebbym alebo Ronniem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama